Velikonoce – co o nich, a co s nimi?

1) Víš, odkud se vzal jejich název, který pochází ze 13. století př. n. l.*?

2) Víš, co se stalo na Velikonoce v roce 31?

1) Víš, že pojmenování „Velikonoc“ má svůj původ v příběhu, který se odehrál před 3,3 až 3,5 tis. lety* v Egyptě? 

Židé v onu noc, 15. dne měsíce nisan (náš březen/duben), prchli pod Mojžíšovým vedením z egyptského otroctví. 

Farao je dlouho nechtěl propustit, ale když jeho zemi postihlo deset hrozných ran od Hospodina, nakonec se podvolil. Vzápětí však toho litoval a chtěl Židy násilím přivést zpět. Při jejich pronásledování však zahynul i se svou armádou v moři.

Na památku této události – byla to pro ně „Velká noc“ – Židé začali slavit svátek Pesach. Tento svátek slaví dodnes v Izraeli i všude na celém světě. Připomíná jim vysvobození z otroctví a cestu ke svobodě. V průběhu svátku je smyslem nejen si připomenout události, ale znovu do nich „vstoupit“, prožívat je, ztotožnit se s příběhem praotců.

Svátek se slaví týden a jedním z jeho vrcholů je Sederová večeře, která je připomínkou jejich poslední večeře v Egyptě. Při ní se jedly mj. nekvašené chleby (dnes macesy) a pečený beránek.

* V dataci této události nejsou historici zajedno. Jedni ji zařazují do 13. st., jiní do 15. st. př. n. l.

2) Víte, že když byl v roce 31 ukřižován Ježíš Kristus, stalo se tak v pátek odpoledne na svátek Pesachu 15. nisanu (na Velikonoce)? 

Když si jeho učedníci posléze uvědomili všechny souvislosti, došlo jim, že Ježíš je podle starých proroctví oním zaslíbeným Mesiášem. V jeho smrti 15. nisanu spatřili oběť Mesiáše za hříchy lidí. 

Do té doby byli Židé zvyklí přinášet jako oběť za hřích zabitého beránka. Tak to dělali od doby vysvobození z Egypta, od vzniku svátku Pesach. Proto byl Ježíš symbolicky nazván Beránkem Božím – jednou provždy nahradil dřívější obětování beránků.

V předvečer kruté smrti ukřižováním Ježíš ještě naposledy povečeřel s učedníky a přitom jedli beránka, hořké byliny, chléb, a pili z poháru s vínem. Ježíš během této večeře přeznačil starodávné symboly a řekl, že nekvašený chléb se stává symbolem jeho těla a víno symbolem jeho prolité krve. Jeho učedníci a později všichni křesťané tento odkaz přijali a až do dnešní doby si tuto událost připomínají a slaví ji jako památku poslední Večeře Páně. V různých církvích je trochu odlišná praxe tohoto obřadu, ale křesťané během něho přijímají chléb a víno jako symboly Kristova ukřižovaného těla a jeho prolité krve. (V Římskokatolické církvi se obvykle přijímá pouze chléb, ale výjimečně i podobojí.)

Skupina židovských přátel Ježíše – učedníků – se rychle rozrostla o nové stoupence a během krátké doby čítala několik tisíc lidí. Nejprve čelila nepřátelství ze strany židovských náboženských vůdců, jakožto odpadlická sekta, později i ze strany státu – císařů. To však Ježíšovy stoupence nikdy, ani později v dějinách, neodradilo od jejich víry v Něj.

V následujících letech se k této bleskově rostoucí skupině přidávali lidé z celého římského impéria, nejen Židů, ale i vyznavačů jiných náboženství a pohanů. Brzy si začali říkat křesťané (následovníci Krista). 

Dnes křesťanství zahrnuje lidi ze všech světových kontinentů i ras a je největším světovým náboženstvím. Hlásí se k němu 33% světové populace, tj. přibližně 2,5 miliardy lidí. V některých částech světa žijí v náboženské svobodě, ale v mnoha částech světa čelí krutému pronásledování, mučení a zabíjení.

Velikonoce jsou pro nás, křesťany, největší slavností v roce, připomínající Ježíšovu oběť (ukřižování) a také jeho vzkříšení třetí den – v neděli brzy ráno. Jeho vzkříšení je zdrojem naší naděje na budoucí vzkříšení k věčném životu.

Pastor Lávky, Stanislav Lanc

Související obrázky: